Celibát a pravé kněžství
Belzebub: Manželství není totiž nikterak lehké. Katolickým kněžím připomínáme: Berete všechno na příliš lehkou váhu, když slibujete celibát a přitom pijete kalich radosti až do dna. To připomínáme kněžím celý čas. Až takový kněz… musí… nechceme dále mluvit… musí taková žena… taková žena, když chce kněze získat, mu našeptává: Nemodlete se breviář, je to ztráta času, protože když se modlí breviář, jsou méně vystavováni pokušení. My už víme, co máme dělat… Kdyby se každý kněz bez výjimky denně modlil celou hodinu breviář, tak jak tomu bývalo předtím, měli bychom nepatrnou moc. Potom by jich padlo velmi málo. I ti, kteří by se chtěli oženit, by se vrátili. Stačilo by se denně modlit breviář (směje se).
Exorcista: A ty, co kněze svádějí?
Belzebub: Ty většinou nesou největší vinu. Vědí přece, že jde o katolického kněze. Nechceme už mluvit!
Exorcista: Musíš říci, co si Blahoslavená Panna přeje!
Belzebub: Vědí, jaké poslání má kněz a jak vysoko stojí ve svém úřadu, proto by si jich neměly všímat. Jsou to těžké hříchy, velmi těžké a tresty za ně není možné jen tak odčinit. Když se takový kněz ožení, těžko se z toho dostane. Jen připomínám: Máte peklo na zemi, když si takovou ženu vezmete.
Exorcista: Mluv pravdu…!
Belzebub: Děláme to tak, že nejdříve necháme na kněze působit eros tak dlouho, až mu nervy selhávají a pud se rozsype. V této situaci si kněz řekne: "Všechno bude lepší, až přijdou děti", a nenachází žádnou zábranu, aby hřešil dále. A tak oba pokračují na cestě hříchu, až padnou bez toho, aby si to uvědomili.
Exorcista: A musí se jim pomoci.
Belzebub: Situace se vyvine tak, že si oba namýšlejí, že všeho dosáhnou. Taková poběhlice, promiňte, taková ženština, která svede kněze, obyčejně nemá vztah k manželství. Věřte, že nemá žádné ctnosti. Její maska brzy spadne a objeví se pravá tvář. Vidíme jen špínu… nechceme mluvit!
Exorcista: Ve jménu…!
Belzebub: Některý kněz má trpké zkušenosti a dostává se do hádek. Protože kněz studoval teologii a získal tedy vyšší vzdělání, nerad se pouští do hádek. V jeho srdci však hlodá červ, ale nic se už nedá změnit. Několikrát pociťuje hořké zklamání. Tady musíme dodat toto: Všechno duchovní, všechno vysoké, všechno náboženské a dobré stojí vysoko nad tělesnými požitky! To vám odkazuje Matka Boží. Tělesné požitky mají jen krátké trvání, o to kratší, když jde o… ach, my nechceme mluvit!
Exorcista: Když jde o… Ve jménu Ježíše…!
Belzebub: My myslíme na rozvod a podobné věci. Když slibujeme nebe na zemi, potom jen klameme lidi. Ve skutečnosti je to pro mnohého kněze hrozný kříž, protože tělesné požitky stojí skutečně hluboko pod požitky duchovními. Kdyby kněží věděli, co ztrácejí, trhali by si vlasy z hlavy a na míle by se od takové ženy vzdálili, aby nepřišli do pokušení. Milost Boží je velká a mocná a daleko převyšuje tělesné požitky a všechny druhy rozpustilosti tohoto světa. Jen si vzpomeňte na proroctví Venuše z Tannhaunzera. To by bylo lepší kázání než kázání leckterého dnešního kněze. Všude cítíme hlubokou lítost onoho muže, který se odebral k této Venuši na horu.
To platí ještě dnes, čas na tom nic nezměnil. V nebi čas neplyne, nepočítá se, tam je neustálá přítomnost. I když si člověk myslí, že má právo žít stále příjemněji a že, když bude hřešit, že mu to nebude započítáno za hřích,… potom vězte, že TI NAHOŘE mají na to zcela jiný názor.
Exorcista: Nejsou tedy dvě nebe, jedno na zemi a druhé nahoře?
Belzebub: Ne, TI NAHOŘE si myslí, že nebe jako takové si člověk musí zasloužit mnohými kříži a odříkáními. To si musí uvědomit kněží i laici. Nebe a nebeskou blaženost si zaslouží jen ten, kdo měl za života těžké kříže, kdo vzal na sebe odříkání a oběti. Jedině ten si zaslouží nekonečnou blaženost a krásu, zatím co lidé, kteří kráčeli po špatné cestě, tuto krásu nikdy nepoznají.
18. 6. 1977
MATKA BOŽÍ k "Napomenutí z onoho světa"
Exorcista: Zveřejnění knihy "Napomenutí z onoho světa" se stalo z vůle Nejsvětější Panny? Odpověz, ve jménu…!
Belzebub: Ano, je to tak. TA VYSOKÁ, když si něco přeje, prosadí to za každou cenu. Dělá všechno proto, aby dosáhla toho, co si přeje. TAMTI NAHOŘE mají svoje vlastní metody. Nechceme mluvit, nepřejeme si mluvit! Byli jsme opravdu spokojeni, že s vytištěním knihy to jde pomalu. Doufali jsme, že kniha nebude vydána, ale tento špinavý hadr se přece jen nějakým způsobem prosadil, jen proto, že si to TAMTI NAHOŘE přáli. Z lidského hlediska by tato špinavá knížka neměla být vydána. Ach,… tento hadr přece musel vyjít. Je to pro nás velké mínus, ach, my se z toho hadru ještě zblázníme. (Belzebub strhl bleskurychle exorcistovi štolu).
Exorcista: Štola patří mně, není to tvoje věc! Mluv dále, ve jménu Nejsvětější Matky Boží!
Peklo nenávidí kněžskou štolu
Belzebub:…(nečitelný řádek)… vám předvedli radostný tanec, kéž bychom všechny štoly, všechny kvadrátky a mitry všech kněží a biskupů na světě naházeli na hromadu a mohli je spálit! Kéž bychom to mohli udělat! My, ďáblové, bychom tu hromadu zapálili ze všech stran. Byl by to pekelný plamen, který by bylo cítit až na zemi. Měli bychom zase naši oslavu.
29. 6. 1977 (svátek Petra a Pavla)
Svátost svěcení kněžstva
Exorcista: Ve jménu Nejsvětější Panny, řekni, co musíš říci o svátosti svěcení kněžstva?
Belzebub: To, co musíme o této věci říci, musí být uvedeno v této knize.
Exorcista: Tak mluv přece, ve jménu Nejsvětější Trojice!
Belzebub: Za to se musíte pomodlit celý bolestný růženec a třikrát Svatý, Zdrávas, ke sv. Michaelovi archandělovi, modlitbu k sv. Petrovi a Pavlovi, jako i ke každému z dvanácti apoštolů zvlášť. Abych mluvil pravdu, říká ONA, musíte se modlit, modlit se, co požaduje. (Všichni se modlí požadované modlitby).
Exorcista: Ve jménu Neposkvrněného Početí, mluv pravdu!
Nový ritus
Belzebub: TA VYSOKÁ nemá ráda, jak se vykonává svěcení kněžstva. Tento nový ritus v nebi nemilují. To nové svěcení je zaměřené spíše na vnějšek než na Boha a jeho Majestát. Měl by se používat stejný ritus jako dříve a hlavní váhu je třeba klást na to, že kněz je služebníkem Nejvyššího Pána Boha ve smyslu Ježíše Krista, věčného a jediného Velekněze. Místo toho se nyní klade důraz na lid při svěcení, proto je také poskytováno méně milostí, a proto také takto svěcení kněží mají menší schopnost rozlišovat mezi dobrým a zlým. Kdyby se světilo jako předtím, Duch Svatý by jim dal schopnost rozpoznávat, co je dobré a co zlé. Začíná to svěcením, pokračuje to biřmováním. Svěcení kněžstva se nevykonává zcela správně… proto nepřináší plnost milostí…
Kněz má za úkol učit, sloužit správně mši sv., udělovat správně svátosti, žehnat, světit. Svěcení kněžstva je vysoká všeobsažná svátost, před kterou my tam dole musíme kapitulovat. Také tato svátost vtiskuje nesmazatelné znamení. Když totiž takový kněz nespravuje dobře svůj úřad a špatně žije, přijde k nám do pekla a my máme možnost ho mučit mnohem více než laiky. Stejně nesmazatelné znamení vtiskují ještě svátosti křtu a biřmování. I ti, kteří je přijmou, trpí v pekle mnohem víc než ostatní. Vzpomeňte si na Jidáše! Tyto svátosti přinášejí totiž lidem mnohem větší milosti, než si zasluhují. Proto je třeba, aby kněží starostlivě zkoumali, zda se pro kněžský stav hodí (tady ruší Lucifer a silně ohrožuje posedlou).
Exorcista: Ve jménu Trojjediného Boha, mluv pravdu a nic než pravdu o tom, co nám Nejblahoslavenější Panna chce říci o svěcení kněžstva a co k tomu patří!
Econe bude navzdory tomu triumfovat
Belzebub: Ach… ten zatracený Econe… navzdory tomu zvítězí! Budeme okolo něj dělat zmatky, co budeme moci. A přece navzdory tomu má Econe jediné pravé kněžstvo! Musíme dodat… (nečitelný řádek)… Zvítězí při všech těžkostech a navzdory všem protivenstvím! Zvítězí!
Nikdo by ho nenapadal, kdyby nebyl pravý a pravdivý. Mohl mít jako každý jiný místo, mluvit o solidaritě a podrobit se (sténá a těžko dýchá). Proč mu kladou do cesty překážky, proč ho tak mučí? Jen proto, že my si to přejeme.
Ztráta milosti pro nedostatek úcty při mši svaté
Belzebub: Jsou kněží, kteří nepovažují za důležité nebo nevyhnutelné pokleknout při mši svaté při proměnění. Když však přijde biskup, aby uděloval svaté biřmování nebo jiné záležitosti, tu padají před ním na kolena. Dělají to proto, že se jim zdálo, že by nebylo vhodné stát před biskupem jako vojáci. Jindy je důvodem to, že biskup klečí mnohem lépe než oni. My radíme toto: udělej několik poklon, projdi se okolo, poklekni, jak hluboko můžeš, jinak tě biskup vyhodí. Ale když je přítomný jen lid, potom se jim zdá, že nejsou tak nepatrní, aby se před TĚMI NAHOŘE museli klanět. Mají pocit, že stačí, když před TĚMI NAHOŘE budou stát, pro ně to nehraje žádnou roli. Stejně jim nepřekáží, když lidé při svatém proměnění sedí, jsou nepozorní a při svatém požehnání stojí jako olovění vojáci. Není to důležité, protože tam je jen TEN NAHOŘE… (ukazuje nahoru).
Musíme se zmínit o tom, že tento nový způsob je velké mínus pro kněze i pro věřící. Mnoho lidí do toho vidí, ale mnohým se to líbí, protože je jednodušší a pohodlnější sedět při celé mši svaté a přijímat zjednodušeným způsobem. Ale kdyby lidé při celé mši svaté klečeli, jak tomu bylo předtím a jak to dodnes někteří dělají, a kdyby se to dělo na celém světě, kdyby na celém světě byla TĚM NAHOŘE prokazována patřičná úcta, potom by bylo mnohem více milostí. Kdyby lidé při mši svaté klečeli a zbožně se modlili, uviděli by, že jejich život je mnohem lehčí. To se týká i kněží a dokonce biskupů.
Dobrý pastýř
Belzebub: Praví kněží žijí v celibátu, tak odkazuje TA VYSOKÁ. Právě kněžstvo je něco jiného než příjemný život. Pravé kněžstvo se obětuje pro věřící, a tím se ztotožňuje s Kristem. Pravý kněz raději položí život, než by konal jinak, než si to přeje Kristus. ONA A TAMTI NAHOŘE (ukazuje nahoru) praví, že nyní se mají kněží dobře, protože snáze mohou navštěvovat věřící. Předtím neměli auta a museli chodit pěšky za nemocnými. Dnešní kněží navštěvují věřící i na hodinové vzdálenosti, ale tyto návštěvy nejsou u nich spojeny se žádnými oběťmi. Dnes… podívejte se do některých míst a městeček… chodí vůbec k lidem na návštěvu? Chodí velmi málo, a když, tak to není k záchraně duší. Mnoho lidí si stěžuje, že k nim kněží nechodí. Čím mají více aut, tím méně se starají o věřící. Je to proto, že mají méně milostí, že se méně modlí. Breviář se často vůbec nemodlí, nejsou správně svěceni, nežijí podle Krista, nenásledují ho a nekážou o Kříži, utrpení a obětech. Pravý pastýř musí být ochoten prolít krev za každou jednotlivou ovci! Hledá poslední ovci, i když je přesvědčen, že zbloudila, aby ji oběťmi ještě získal. Hledá poslední ovci; Kristus mluvil v podobenství o dobrém pastýři, že hledá zbloudilou ovci tak dlouho, dokud ji nenajde. A když ji najde, potom ji na zádech odnese a je z toho veliká radost v nebi. To neříkal jen tak do vzduchu, to si přeje, aby bylo řečeno jmenovitě kněžím, biskupům a ostatnímu kléru. Je to učení, kterému se nikdo nemůže vyhnout. A jestliže to kněz neplní… (nečitelný řádek)… nestarají se o svoje ovce, ale o to, co se jim líbí.
Arský farář
Belzebub: Je třeba přinášet oběti tak, jak to dělával farář Vianney z Arsu. Modlil se celé noci, jen co zpozoroval, že se jeho ovce buď zčásti anebo úplně přestaly řídit Božími přikázáními. Všeho se zříkal a obětoval modlitby za tyto lidi. Často se modlil mnoho hodin v noci před svatostánkem jen proto, aby zachránil jednu jedinou duši. Kromě toho kvůli této jedné duši musel čelit těžkým překážkám z naší strany. A přitom nebyl příliš kovaný v teologii a také jeho latina byla slabá. Dnešní kněží se honosí tím, že jsou vzdělaní, že mají doktorské tituly, že všechno lépe vědí. Ale na tom TĚM NAHOŘE vůbec nezáleží. Nehledí na to, jaké vzdělání kdo má, jak ovládá filosofii či matematiku. Pro ně je důležité jen to, jakými jsou pastýři, jak se starají o své ovce, do jaké míry jsou ochotni za ně položit svůj život. Na to hledí TI NAHOŘE a největší mínus našich dob je, že to kněží nedělají. Mělo by se kázat o faráři z Arsu a o Kateřině Emmerichové, která na svém lůžku tolik trpěla a tolik se modlila za Církev. Mnoho jiných svatých dělalo to samé. Páter Pio pro Církev mnoho vytrpěl. Mělo by se o tom kázat, jak za dávnějších časů lidé více následovali Krista, než aby se starali o doktoráty. Je jistě správné, když jednotlivci studují filosofii, matematiku či teologii, ale pro celek je důležitější více se modlit a více vzývat Ducha Svatého, více následovat Krista a mariánské učení, např. od Grigniona. Kéž by se více oddávali Matce Boží, Jejímu Nejsvětějšímu Srdci a Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, aby hleděli s úctou na Kříž, jak si to přejí TI NAHOŘE. To je lepší, než prosedět hodiny nad knihami jen proto, aby se udělal dojem na svět. To jsem musel říct, (křičí) ano, to jsem musel říct!
Exorcista: Ve jménu… mluv pravdu!
Belzebub: Například Lenin, otec ruské revoluce, řekl, že je nevyhnutelné obětovat celé noci a svůj čas pro revoluci. Ale kdo tak činí mezi kněžími? Kdo se vyrovná těmto nevěřícím? Lenin velmi dobře věděl, co je třeba, aby se revoluce vydařila. On se pro to obětoval. TA VYSOKÁ odkazuje, že dnešní kněží nejsou ochotni se úplně obětovat za svůj lid. Někteří z nich vědí, že čím víc se člověk obětuje, tím víc je napadán. Tak tomu bylo i u faráře z Arsu. My jsme mu zapálili pokoj. Ale to nehraje žádnou roli, říkají TAMTI NAHOŘE. TA VYSOKÁ a TAMTI NAHOŘE nakonec přece zvítězí. Na tomto vítězství se budou podílet kněží, kteří vykonávají pravý kněžský úřad. Žádný doktorát a žádný akademický titul nedocílí to, co dokážou dobří kněží. K tomu dále patří, aby správně udělovali svátosti, protože špatně udělované svátosti nejsou požehnané. Kristus vykonával pravé kněžství, kněžství v plném smyslu slova. To znamená v úplné čistotě a v plné míře. Stejně tak i jeho apoštolové. Nehleděli na to, zda budou vězněni a mučeni; kněží se naproti tomu obávají, že by mohli přijít o svůj úřad, kdyby se přísně neřídili příkazy svých biskupů, i když to není pravda, i když to není pravá poslušnost podle TĚCH NAHOŘE. Máme přikázáno zdůraznit, že není třeba poslouchat, co není správné. Ach, to je k zbláznění, že o tom musíme mluvit.
Exorcista: Je možné říci, že je potřebné více poslouchat Boha než lidi? Ve jménu Svaté Panny Marie… mluv!
Belzebub: Ano, je třeba poslouchat více Boha než lidi! Apoštolové měli odvahu jít do žaláře a nechat se mučit pro Krista. Co znamená pro dnešní křesťany svaté biřmování? Co pro ně znamená pečeť bojovníka za Krista, kterou nosí na čele? Kněží mají kromě toho ještě svěcení a anděly, kteří je chrání. Proč se kněží nemodlí ke svým andělům strážným? Proč nevzývají patrony Církve svatého Petra a svatého Pavla? Stejně tak jako ostatní apoštoly, svaté a Církevní učitele? Co všechno by se od nich naučili, kdyby se na ně obrátili!
Především však na Ducha Svatého! Apoštoly nic neodstrašilo a nic jim nebylo zatěžko. Udělovali správně svátosti a měli je ve velké úctě. Člověk se musí vrátit zpět, aby poznal pravý apoštolát. Nemá si brát příklad z těch, kteří při výkonu svého apoštolátu byli vlažní, ale z těch, kteří konali a žili podle Kristova příkladu. Ach, jak jsme nenáviděli faráře z Arsu! Jakou zlost jsme na něj měli!
Byl přece tak hloupý a ani latina mu nešla. Jak se stalo, že nám vytrhl takové množství duší? ONA si přeje, abychom řekli, že kdyby bylo více takových kněží, všechno by bylo jiné. Tady nezáleží na penězích, na majetku nebo inteligenci. Záleží na tom, co lidé dělají, co mají v srdci a jak plní Boží vůli. A zvláště na tom záleží u kněží. Velmi záleží také na tom, aby si lidé mysleli, že jsou poslední z posledních. Ti jsou u TĚCH NAHOŘE mnohem výše než ti, kteří mají v rukou biskupské berly a na hlavě mitry, či kardinálské klobouky. Ach, museli jsme vám to říci!
Exorcista: Ve jménu Nejsvětější Panny, mluv!
Velká zodpovědnost pastýřského úřadu
Belzebub: K tomu musíme ještě říci: Mnoho biskupů a kardinálů by bylo na tom lépe, kdyby zůstali prostými laiky a neměli tak vysoké úřady, které špatně zastávají. Mají nesmírnou zodpovědnost. Když přijdou do pekla, můžeme je mučit mnohem více než obyčejné laiky. Neboť čím vyšší hodnost, tím těžší povinnost. Mnozí by se měli celé noci modlit jako farář z Arsu, ale stačilo by, kdyby dělali to, co si přejí TI NAHOŘE. I za cenu diskriminace by měli mít svůj názor a své vlastní mínění. Na útoky by měli odpovídat: Musíme jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a ukázat odvahu jako svatí apoštolové Petr a Pavel, kteří tuto odvahu měli. A jakou odvahu ukázal Kristus? Byl pronásledovaný až k smrti na kříži. Byl napadán a obviňován od farizeů a vzdal se? Řekl snad: „Když mě tak napadají, složím raději svůj úřad. Proč bych se měl dát ukřižovat, vždyť lidé mě i tak nebudou následovat.“?? On věděl, kolik lidí nebude následovat Jeho příklad. A navzdory tomu mu to nevzalo odvahu. Svoje Božství jistým způsobem zakryl. Musel vzít na sebe člověčenství se vší jeho slabostí a opuštěností. A všechno přetrpěl až do konce, a proto HO apoštolové následovali. Vydrželi až do posledního dechu. Kristus vydal svoji Krev do poslední kapky jen proto, abyste HO následovali. A to platí osobě pro kněze. TA VYSOKÁ volá: "Kardinálové, biskupové, kněží, kam kráčíte, kam vede váš modernismus?"
Exorcista: Ve jménu Trojjediného Boha, Otce i Syna i Ducha Svatého, mluv…!
Příklad kněze rozhoduje
Belzebub: Za císaře Nera bylo mnoho křesťanů, kteří vylili svoji krev za Krista. Následovali Krista až na smrt. Dnešní lidé se nechovají podle Krista, ale podle kněží, kteří nejsou takoví, jací by měli být, a hledají jiné cesty. Kdyby se věřící přesvědčili, že kněží jsou ochotni vzít na sebe jakoukoliv oběť a že jim žádná oběť, kterou přinesli, není dost těžká, a žádná modlitba, kterou vyslali k nebi za své ovečky, není zbytečná, měli by k nim vekou úctu. Vina je především na kléru. Kdyby se polepšil, správně kázal, řádně vysluhoval svátosti, potom by se jim dostal dostatek milostí od Boha a úcty od lidí, takže by byli mnohem schopnější ukázat laikům cestu ke Kristu. Tisíce duší by našly opět cestičku, která vede do nebe. Znovu musíme zdůraznit celibát, protože nebe může být získáno jen utrpením a odříkáním. Nebe není možné získat pomocí aut a televizorů, pomocí blahobytu, který je dnes tak v módě. Kristus žádá půst, kříž, odříkání…! Už nechceme mluvit! Tak např. Jan Vianney nepřikládal žádný význam jídlu. A právě proto získal milost pro svoje ovce, protože se tolik modlil a tolik postil. Nikdy si nevšímal, že jí staré brambory, jedl jednoduše to, co bylo po ruce, a nedbal na to, že tím nezahání hlad. Jistěže není správné, aby kněz nejedl. Něco se jíst musí, ale nesmí se to přehánět. A v této souvislosti musím nyní říci (mluví dojemným hlasem): Vy kněží, biskupové, kardinálové, kažte zase o ctnostech! Choďte cestou Kříže! Přitiskněte svá srdce na Srdce Neposkvrněného Početí! Vzývejte svaté anděly! Vzývejte především Svatého Ducha a Jeho sílu! Hlásejte Evangelium v pravém slova smyslu, to jest ctnost a kříž!